|
|
|
| |
Heyrovský, Jaroslav
(1890–1967)
Český fyzik a chemik, který v roce 1959 získal Nobelovu cenu za chemii
za objev a vývoj polarografických metod chemické analýzy. Narodil se jako páté
dítě v rodině profesora římského práva. Od roku 1909 studoval na
Karlově-Ferdinandově univerzitě v Praze chemii, fyziku a matematiku.
Hned další rok ale odjel na studia do Londýna, kde získal roku 1913
titul bakaláře. V Londýně se věnoval zejména elektrochemii. Za první
světové války sloužil ve vojenské nemocnici jako chemik a radiolog.
V roce 1918 v Praze získal titul PhD. a o tři roky později i doktorát věd
v Londýně. Poté, v roce 1922, nastoupil na místo profesora fyzikální
chemie na Karlově univerzitě v Praze. Zde také objevil metodu
polarografie, které věnoval celou svou vědeckou kariéru.
V roce 1924 sestrojil se svým japonským žákem Masuzo Šikatou
polarograf. Tento přístroj automaticky zaznamenával křivky závislosti
proudu na napětí při elektrolýzách roztoků s rtuťovou kapkovou
elektrodou. Teoreticky polarograf rozpracoval slovenský fyzik Dionýz
Ilkovič. Heyrovského návrh zrealizovali univerzitní technici
Peták a Innemann.
Po zbytek života Heyrovský polarografii rozvíjel a byl její vůdčí
osobností. Přednášel o své metodě po celém světě. Dostal čestné
doktoráty mnoha světových univerzit a stal se čestným členem mnoha vědeckých
společností. Největším oceněním bylo udělení Nobelovy ceny za chemii
v roce 1959. Jaroslav Heyrovský zemřel na jaře roku 1967 a je pohřben na
Vyšehradě. Je po něm pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce o průměru 16 km a český minerál Heyrovskyit (Pb10AgBi5S18).
|
|
|
|
|