REFLEXNÍ A TEMNÉ MLHOVINY
Reflexní mlhoviny
NGC 1977
Mlhovina Orion je pozorovatelná pouhým okem jako rozmazaná skvrna blízko
proslulého pásu tří hvězd v souhvězdí Orionu. Nahoře na obrázku je část
mlhoviny Orion, která bezprostředně odráží světlo z jasných hvězd Orionu.
Díky tomuto odrazu se zdá, že mlhovina je modrá, protože modré světlo ze
sousedních hvězd se v plynu mlhoviny rozptyluje mnohem snadněji
než světlo červené. Tmavé pruhy jsou většinou složeny z mezihvězdného
prachu - jemných uhlíkových zrnek.
Otevřená hvězdokupa Plejády
Jde o nejznámější hvězdokupu na obloze. Plejády můžeme vidět bez dalekohledu
dokonce i v přesvětleném městě. Plejády jsou také známy jako
Sedm sester nebo jako objekt M 45 Messierova katalogu. Patří k nejjasnějším a nejkompaktnějším
otevřeným hvězdokupám. Plejády obsahují více než 300 hvězd,
jsou vzdáleny asi 400 světelných let a měří v průměru 13 světelných let.
Hvězdokupa v současnosti prochází nezávisle vzniklou prachovou mlhovinou. Jednotlivé hvězdy ozařují její části a tak vznikají modré reflexní mlhoviny v okolí hvězd. Nedávno byly v Plejádách nalezeni
nezřetelní hnědí trpaslíci s malou hmotností.
Mlhovina Vajíčko (CRL 2688) - oblouky kolem umírající hvězdy hlavní posloupnosti
Mlhovina Vajíčko je vzdálená 3 000 l.y.
Fotografie pochází z HST (WFPC2) z roku 1996 a byla fotografována
v červeném světle (barvy na obrázku tedy nejsou skutečné). Z hvězdy vystupují
dva světelné kužele napříč protnuté mnoha světelnými oblouky. U hvězd podobných
našemu Slunci dochází v konci stadia hvězdy na hlavní posloupnosti k úniku
hvězdné hmoty. Hvězda při tom zvětšuje své rozměry a stává se obrem.
Mlhovina je ve skutečnosti rozsáhlým oblakem plynu a prachu, který se vzdaluje
od centrální hvězdy (červeného obra) rychlostí 20 km/s. Tmavá
oblast v centru je prach ukrývající centrální hvězdu. Světlo hvězdy uniká
v tenčích oblastech tohoto prachového kokónu a při tom se odráží na prachových
částečkách. Tato vývojová fáze trvá jen 1 000 až 2 000
let. Celkové období unikání hmoty z červeného obra může trvat cca
10 000 let. Oblouky jsou husté části odhozené obálky hvězdy
a svědčí o tom, že množství odhazované hmoty se mění s časem v cca 100
až 500 letém období. Hmota byla detekována až do vzdálenosti 0,6
l.y. Mechanismus formování výtrysků a prachového kokónu není zatím
znám.
Antares a ρ Hadonoše
Proč je nebe blízko Antaru a hvězdy ρ z Hadonoše tak barevné? Barvy jsou výsledkem
různých procesů. Jemný prach osvětlený zpředu hvězdným světlem
vytváří modré reflexní mlhoviny. Plynná oblaka, jejichž atomy
jsou excitovány ultrafialovým hvězdným světlem, vytvářejí načervenalou
emisní mlhovinu. Zezadu osvětlované mraky prachu zastiňují světlo hvězd,
a tak se zdá, že jsou tmavé. Antares, červený veleobr, a jedna z
nejjasnějších hvězd nočního nebe, osvětluje žlutočervená oblaka vlevo nahoře. Hvězda
ρ Hadonoše leží ve středu modré mlhoviny napravo. Vzdálená kulová hvězdokupa M 4 je viditelná přímo pod Antarem a nalevo od červeného
mraku obklopujícího hvězdu σ Scorpii.
Mlhovina Tobyho Juga
Je na tvaru této mlhoviny něco neobvyklého? Na snímku je zobrazena mlhovina Tobyho Juga (IC 2220)
- reflexní mlhovina, obklopující normální červenou
obří hvězdu. Reflexní mlhoviny září díky světlu, odraženému z centrální
hvězdy. Zdá se, že tato mlhovina vznikla v poslední fázi života červeného obra díky odhození části jeho hmoty do okolí. Mlhovina má
podivný bipolární tvar, který z ní
činí populární objekt studia.
Temné mlhoviny
Mlhovina Koňská hlava
Prachová temná mlhovina v komplexu plynoprachých mlhovin v Orionu. V Blízkosti se nacházejí skupiny rodících se hvězd.
NGC 6520 - jasné hvězdy v otevřené hvězdokupě a tmavé mraky
Měli jste někdy pocit, že je vám nablízku černý mrak, který vás stále
pronásleduje? To se stalo mladým
hvězdám v otevřené hvězdokupě NGC 6520. Nalevo jsou mladé modré hvězdy
této hvězdokupy. Ty se zformovaly teprve před milionem let. Ve srovnání
s naším prastarým Sluncem, které vzniklo před miliardami let, je to úplně
nedávno. Napravo je absorbující mlhovina, z níž mohou vznikat hvězdy. Tato
mlhovina obsahuje množství neprůhledného prachu, který zastiňuje viditelné
světlo z mnoha hvězd, které by mohly být vidět v pozadí. Studium
otevřených hvězdokup je cenné z mnoha důvodů, jako je třeba porozumění
procesu formování hvězd a stanovení velikosti našeho Vesmíru.
Hadí mlhovina
Co se to tam plazí? Tmavé vlnící se pruhy, viditelné části souhvězdí
Hadonoše. Hadí mlhovina je série tmavých
absorpčních mraků. Zrnka mezihvězdného prachu - složená především z uhlíku
- absorbují viditelné hvězdné světlo a jeho velkou část přeměňují v světlo
infračervené, které již není pozorovatelné lidským okem (jde vlastně o tepelné záření). Tato absorpce způsobuje, že hvězdy v pozadí jsou
z našeho pohledu neviditelné a na nebi vznikají pozoruhodná prázdná místa.
Mlhovina Přesýpací hodiny
V centrální části mlhoviny Laguna leží mlhovina Přesýpací hodiny (na
obrázku v horní části). V této oblasti se formují nové hvězdy, zastíněné tmavými pruhy prachu, prostoupeného červeně zářícím vodíkovým
plynem. Z našeho pohledu umožňuje seskupení některých plynných mraků vytvoření
zářících útvarů, které vypadají jako přesýpací hodiny. Na
obrázku z HST je vlevo dole jasná mladá modrá
hvězda z otevřené hvězdokupy NGC 6530 viditelná pod středem mlhoviny Laguna
(M 8), která ukazuje, že tato vyzařující mlhovina obsahuje
velká magnetická pole a neobyčejně velké prachové částice.
Tmavé Bokovy globule v IC 2944
Tmavé skvrny v horní části obrázku nejsou fotografickou chybou, ale
neobvyklým typem mezihvězdného mraku, známého jako Bokovy globule. Bokovy
globule, pojmenované po astronomovi Bartu Bokovi, který je podrobně studoval,
jsou malé tmavé mraky, vytvořené z plynu a prachu, které se stlačí,
a vytvoří předchůdce protohvězd. Tyto Bokovy globule byly nalezeny v
přední části zářící oblasti H II, známé jako IC 2944.
Kuželovitá mlhovina v NGC 2264
Někdy jsou nejjednodušší tvary nejobtížněji vysvětlitelné. Například
původ kuželovité oblasti umístěné těsně pod středem obrázku zůstává tajemstvím.
Tmavá oblast zřetelně obsahuje mnoho prachu, který znemožňuje světlu z
emisní mlhoviny a otevřené hvězdokupy NGC 2264 do něho proniknout. Jedna
hypotéza předpokládá, že kužel je zformován větrem částic vanoucích okolo
Bokových globulí na konci kuželu.
|