OBSAH Planetární mlhoviny Mlhoviny Plazmový VesmírCzech versionSpanish version

REFLEXNÍ A TEMNÉ MLHOVINY

Na této stránce naleznete:
     Reflexní mlhoviny
Temné mlhoviny


Reflexní mlhoviny

NGC 1977
Mlhovina Orion je pozorovatelná pouhým okem jako rozmazaná skvrna blízko proslulého pásu tří hvězd v souhvězdí Orionu. Nahoře na obrázku je část mlhoviny Orion, která bezprostředně odráží světlo z jasných hvězd Orionu. Díky tomuto odrazu se zdá, že mlhovina je modrá, protože modré světlo ze sousedních hvězd se v plynu mlhoviny rozptyluje mnohem snadněji než světlo červené. Tmavé pruhy jsou většinou složeny z mezihvězdného prachu - jemných uhlíkových zrnek.
 

Otevřená hvězdokupa Plejády
Jde o nejznámější hvězdokupu na obloze. Plejády můžeme vidět bez dalekohledu dokonce i v přesvětleném městě. Plejády jsou také známy jako Sedm sester nebo jako objekt M 45 Messierova katalogu. Patří k nejjasnějším a nejkompaktnějším otevřeným hvězdokupám. Plejády obsahují více než 300 hvězd, jsou vzdáleny asi 400 světelných let a měří v průměru 13 světelných let. Hvězdokupa v současnosti prochází nezávisle vzniklou prachovou mlhovinou. Jednotlivé hvězdy ozařují její části a tak vznikají modré reflexní mlhoviny v okolí hvězd. Nedávno byly v Plejádách nalezeni nezřetelní hnědí trpaslíci s malou hmotností.

Mlhovina Vajíčko (CRL 2688) - oblouky kolem umírající hvězdy hlavní posloupnosti
Mlhovina Vajíčko je vzdálená 3 000 l.y. Fotografie pochází z HST (WFPC2)  z roku 1996 a byla fotografována v červeném světle (barvy na obrázku tedy nejsou skutečné). Z hvězdy vystupují dva světelné kužele napříč protnuté mnoha světelnými oblouky. U hvězd podobných našemu Slunci dochází v konci stadia hvězdy na hlavní posloupnosti k úniku hvězdné hmoty. Hvězda při tom zvětšuje své rozměry a stává se obrem. Mlhovina je ve skutečnosti rozsáhlým oblakem plynu a prachu, který se vzdaluje od centrální hvězdy (červeného obra) rychlostí 20 km/s. Tmavá oblast v centru je prach ukrývající centrální hvězdu. Světlo hvězdy uniká v tenčích oblastech tohoto prachového kokónu a při tom se odráží na prachových částečkách. Tato vývojová fáze trvá jen 1 0002 000 let. Celkové období unikání hmoty z červeného obra může trvat cca 10 000 let. Oblouky jsou husté části odhozené obálky hvězdy a svědčí o tom, že množství odhazované hmoty se mění s časem v cca 100 až 500 letém období. Hmota byla detekována až do vzdálenosti 0,6 l.y. Mechanismus formování výtrysků a prachového kokónu není zatím znám.

Antares a ρ Hadonoše
Proč je nebe blízko Antaru a hvězdy ρ z Hadonoše tak barevné? Barvy jsou výsledkem různých procesů. Jemný prach osvětlený zpředu hvězdným světlem vytváří modré reflexní mlhoviny. Plynná oblaka, jejichž atomy jsou excitovány ultrafialovým hvězdným světlem, vytvářejí načervenalou emisní mlhovinu. Zezadu osvětlované mraky prachu zastiňují světlo hvězd, a tak se zdá, že jsou tmavé. Antares, červený veleobr, a jedna z nejjasnějších hvězd nočního nebe, osvětluje žlutočervená oblaka vlevo nahoře. Hvězda ρ Hadonoše leží ve středu modré mlhoviny napravo. Vzdálená kulová hvězdokupa M 4 je viditelná přímo pod Antarem a nalevo od červeného mraku obklopujícího hvězdu σ Scorpii.

Mlhovina Tobyho Juga
Je na tvaru této mlhoviny něco neobvyklého? Na snímku je zobrazena mlhovina Tobyho Juga (IC 2220) - reflexní mlhovina, obklopující normální červenou obří hvězdu. Reflexní mlhoviny září díky světlu, odraženému z centrální hvězdy. Zdá se, že tato mlhovina vznikla v poslední fázi života červeného obra díky odhození části jeho hmoty do okolí. Mlhovina má podivný bipolární tvar, který z ní činí populární objekt studia.


Temné mlhoviny

Mlhovina Koňská hlava
Prachová temná mlhovina v komplexu plynoprachých mlhovin v Orionu. V Blízkosti se nacházejí skupiny rodících se hvězd.

NGC 6520 - jasné hvězdy v otevřené hvězdokupě a tmavé mraky
Měli jste někdy pocit, že je vám nablízku černý mrak, který vás stále pronásleduje? To se stalo mladým hvězdám v otevřené hvězdokupě NGC 6520. Nalevo jsou mladé modré hvězdy této hvězdokupy. Ty se zformovaly teprve před milionem let. Ve srovnání s naším prastarým Sluncem, které vzniklo před miliardami let, je to úplně nedávno. Napravo je absorbující mlhovina, z níž mohou vznikat hvězdy. Tato mlhovina obsahuje množství neprůhledného prachu, který zastiňuje viditelné světlo z mnoha hvězd, které by mohly být vidět v pozadí. Studium otevřených hvězdokup je cenné z mnoha důvodů, jako je třeba porozumění procesu formování hvězd a stanovení velikosti našeho Vesmíru.

Hadí mlhovina
Co se to tam plazí? Tmavé vlnící se pruhy, viditelné části souhvězdí Hadonoše. Hadí mlhovina je série tmavých absorpčních mraků. Zrnka mezihvězdného prachu - složená především z uhlíku - absorbují viditelné hvězdné světlo a jeho velkou část přeměňují v světlo infračervené, které již není pozorovatelné lidským okem (jde vlastně o tepelné záření). Tato absorpce způsobuje, že hvězdy v pozadí jsou z našeho pohledu neviditelné a na nebi vznikají pozoruhodná prázdná místa.

Mlhovina Přesýpací hodiny
V centrální části mlhoviny Laguna leží mlhovina Přesýpací hodiny (na obrázku v horní části). V této oblasti se formují nové hvězdy, zastíněné tmavými pruhy prachu, prostoupeného červeně zářícím vodíkovým plynem. Z našeho pohledu umožňuje seskupení některých plynných mraků vytvoření zářících útvarů, které vypadají jako přesýpací hodiny. Na obrázku z HST je vlevo dole jasná mladá modrá hvězda z otevřené hvězdokupy NGC 6530 viditelná pod středem mlhoviny Laguna (M 8), která ukazuje, že tato vyzařující mlhovina obsahuje velká magnetická pole a neobyčejně velké prachové částice.

Tmavé Bokovy globule v IC 2944
Tmavé skvrny v horní části obrázku nejsou fotografickou chybou, ale neobvyklým typem mezihvězdného mraku, známého jako Bokovy globule. Bokovy globule, pojmenované po astronomovi Bartu Bokovi, který je podrobně studoval, jsou malé tmavé mraky, vytvořené z plynu a prachu, které se stlačí, a vytvoří předchůdce protohvězd. Tyto Bokovy globule byly nalezeny v přední části zářící oblasti H II, známé jako IC 2944.

Kuželovitá mlhovina v NGC 2264
Někdy jsou nejjednodušší tvary nejobtížněji vysvětlitelné. Například původ kuželovité oblasti umístěné těsně pod středem obrázku zůstává tajemstvím. Tmavá oblast zřetelně obsahuje mnoho prachu, který znemožňuje světlu z emisní mlhoviny a otevřené hvězdokupy NGC 2264 do něho proniknout. Jedna hypotéza předpokládá, že kužel je zformován větrem částic vanoucích okolo Bokových globulí na konci kuželu.
 

 

 
 
OBSAH Planetární mlhoviny Mlhoviny Plazmový VesmírCzech versionSpanish version