Trpasličí planety
Ve Sluneční soustavě je řada objektů, které obíhají Slunce, mají
tvar zformovaný gravitací (nejde o nepravidelná tělesa), ale nejsou natolik
veliké, aby okolí své dráhy vyčistily od drobnějších těles. Taková tělesa
nazýváme trpasličí planety a nacházejí se jak v hlavním pásu planetek mezi
Marsem a Jupiterem, tak v Kuiperově pásu za drahou Neptunu.
|
Trpasličí planety
Kategorie trpasličích planet byla zavedena na zasedání Mezinárodní astronomické
unie v Praze v roce 2006, kdy již bylo zřejmé, že těles podobných jako Pluto je
ve Sluneční soustavě několik desítek. Planety mají tři základní vlastnosti: 1) obíhají kolem Slunce, 2) mají tvar formovaný vlastní gravitací, 3) vyčistí
prostor kolem své dráhy od menších těles. Trpasličí planety nesplňují třetí
vlastnost, obecně jsou menší než regulérní planety. Taková tělesa nalezneme v tzv.
Hlavním pásu planetek (mezi Marsem a Jupiterem) a v Kuiperově pásu za
drahou Neptunu. V roce 2008 schválila IAU rezoluci, podle které budou nadále
trpasličí planety obíhající za drahou Neptunu označovány jako tzv.
Plutoidy.
Pluto a Charón
Pluto je nejznámější z trpasličích planet. Spolu s Charónem tvoří trpasličí dvojplanetu v Kuiperově pásu. Do
roku 2006 byl Pluto považován za planetu. V blízkosti jsou dva menší měsíce Nix
a Hydra. Pluto oběhne Slunce jednou za 248 let. Kolem vlastní osy se otáčí
v opačném smyslu, než obíhá. Jeho povrch, patrně složený z metanového ledu,
dobře odráží světlo.
Pluto má na snímcích z HST
skvrnitý povrch se světlými a tmavými oblastmi a s náznaky polárních čepiček.
Povrch je tvořen dusíkovým ledem se stopami metanu.
Pravděpodobně
je na Plutu i voda, CO2 a CO. Pluto
je tak malé, že nemohlo způsobit poruchy drah Uranu a Neptunu,
na základě kterých bylo objeveno.
Charón má synchronní
oběžnou dráhu a rotaci, perioda je 6,4 dne. Hmotnost měsíce je 8×1021 kg, průměr 1 212 km (asi polovina Pluta).
Charón je tak v poměru k Plutu
největším měsícem vůbec. Pluto a Charón lze považovat spíše za rovnocennou
dvojici těles než za trpasličí planetu a měsíc.Dráha Pluta s
Charónem
Dráha Pluta je mimořádně excentrická,
v některých obdobích je blíže ke Slunci než Neptun (1979–1999). Sklon dráhy
k rovině ekliptiky je 17°. Sklon rotační osy
je 82°! Pluto se podobně jako Uran spíše odvaluje v rovině dráhy než rotuje.
Pluto s Charónem jsou velká tělesa z Kuiperova
pásu.
Podobných těles zde bude několik desítek. Na přelomu tisíciletí byly například
objeveny Ixion, Quaoar, Varuna, Orcus, Sedna a Eris, jež mají obdobnou velikost
jako Pluto. |
Některé trpasličí planety
Název |
průměr |
poloha |
objev |
Ceres |
952 km |
Hlavní pás |
1801 |
Pallas |
544 km |
Hlavní pás |
1802 |
Vesta |
530 km |
Hlavní pás |
1807 |
Hygiea |
431 km |
Hlavní pás |
1849 |
Eris |
2 400 km |
Kuiperův pás |
2003 |
Pluto |
2 324 km |
Kuiperův pás |
1930 |
Charón |
1212 km |
Kuiperův pás |
1978 |
Makemake |
1 500 km |
Kuiperův pás |
2005 |
Haumea |
1 436 km |
Kuiperův pás |
2004 |
Sedna |
1 400 km |
Kuiperův pásP |
2003 |
Quaoar |
1 260 km |
Kuiperův pás |
2002 |
Orcus |
946 km |
Kuiperův pás |
2004 |
Varuna |
800 km |
Kuiperův pás |
2000 |
Ixion |
650 km |
Kuiperův pás |
2001 |
Sondy
Zatím jedinou sondou, která míří do Kuiperova pásu
a měla by prozkoumat soustavu Pluto-Charón je
americká sonda New Horizons. Startovala v roce 2006 za pomoci nosné rakety
Atlas V551. Sonda byla nasměrována k Jupiteru, který ji urychlí na cestu k Plutu.
Po průletu kolem Pluta a Charónu (v roce 2015) bude mise pokračovat do
oblasti dalších transneptunických těles v Kuiperově pásu. Řada sond samozřejmě
také zkoumala tělesa v Hlavním pásu, nicméně šlo o malá
nepravidelná tělesa (planetky) a nikoli o trpasličí planety. |

Některé trpasličí planety. V prvním řádku jsou některé trpasličí
planety
z Hlavního pásu, v dalších řádcích z Kupierova pásu. |
Základní data o Plutu
|
Důležité objevy
|
hmotnost |
1,25×1022 kg |
průměr (rovník) |
2302 km |
hustota |
1,75 g/cm3 |
průměrná povrchová teplota |
44 K |
doba otočení kolem osy |
6,4 dne |
sklon rotační osy (k dráze) |
122,5° |
doba oběhu kolem Slunce |
248,1 let |
velká poloosa |
39,5 AU |
excentricita |
0,25 |
inklinace |
17° |
počet měsíců |
3 |
|
1930 |
Objev Pluta (C. Tombaugh) na základě předpovědi
z poruch drah Uranu a Neptunu (Lowell) |
1978 |
Objev Charona – měsíce Pluta |
1985–1990 |
Série zatmění obou těles, určení relativní
jasnosti a rozměrů obou těles |
1990–1998 |
Výzkum Pluta pomocí Hubbleova kosmického
dalekohledu |
2006 |
Objeveny měsíce Nix a Hydra. |
2006 |
Pluto přeřazeno Mezinárodní
astronomickou unií z planet do
skupiny trpasličích planet. |
2006 |
K Plutu se vydala sonda New Horizons. Na místo dorazí v roce 2015. |
|
Fotografie
|

Pluto a Charon, HST; Pluto
a Charon ze Země a z HST;

Pluto a Charon, HST (FOC) 1996;
Pluto – mapa povrchu. HST (FOC) 1996.

Pluto a Charon (nalevo); Pluto, Charon,
Nix a Hydra (napravo).

Pluto ze Země ve skutečné barvě. Jedná se o unikátní snímek, pořízený
rekonstrukcí fotometrických dat při
přechodu Charónu přes disk Pluta. Vhledem k tomu, že rotace planety a jejího
měsíce je vázaná, pozorujeme při přechodu Charonu stále jeho stejnou stranu.
Tok záření z tohoto tělesa se tudíž vůči vzdálenému pozorovateli na Zemi
prakticky nemění. Odchylky v celkovém naměřeném toku ze soustavy obou těles
lze proto přičítat změnám albeda na odkrývající se části povrchu Pluta a z fotometrických dat je možno je s využitím počítače rekonstruovat.
Povrch Pluta je pokryt zejména vrstvou zmrzlého dusíku s příměsí metanu.
Tmavé oblasti jsou zřejmě (na základě dat z HST) tvořeny vodním ledem
smíseným s horninou. Eliot Young a kol., SwRI/NASA. |
|