Další z obřích planet, sedmá
planeta Sluneční soustavy má charakteristický modrozelený nádech. Průměrná
hvězdná velikost 5,5m je na hranici viditelnosti lidského oka.
Planeta má soustavu prstenců a kolem krouží rozsáhlý systém měsíců podobně
jako u ostatních obřích planet.
Charakteristika Uranu
Sedmá planeta sluneční soustavy je další z plynných
obrů
s velmi nízkou (−220 °C = 53 K) teplotou. Kromě vodíku a helia obsahuje
atmosféra také metan, způsobující namodralé zabarvení. Ve středu Uranu je pravděpodobně malé
jádro z hornin a železa. Rotační osa Uranu je vzhledem k rovině oběhu
stočená na bok (98°), patrně díky střetu s jinou velkou planetou při vzniku
sluneční soustavy. Sama rotace je diferenciální
s periodou 16 až 17 hodin. Rychlost větrů v atmosféře dosahuje až 600 km/h.
Magnetosféra
Magnetická osa svírá s osou rotace úhel 59° a je značně excentrická (prochází 8 000 km od středu planety).
Sama magnetosféra je výrazná, intenzita pole na rovníku je srovnatelná s intenzitou
pole Země, celkový dipólový moment je dvanáctkrát menší než u Saturnu, ale
padesátkrát větší než u Země. Zdá se, že pole má i výraznou nedipólovou
složku. Ohon je zkroucen do tvaru vývrtky
díky vlastní rotaci planety, jejiž rotační osa leží téměř v rovině oběhu planety
kolem Slunce. Radiační
pásy u Uranu jsou podobné radiačním pasům
u Saturnu.
Prstence a měsíce
Planeta má 11 málo patrných mladých prstenců,
objevených při zákrytu jedné hvězdy Uranem v roce 1977. Uran má 5 větších a 22 drobných
měsíců (do 150 km). Deset menších měsíců bylo objeveno sondou
Voyager
2 v roce 1986, měsíce Kaliban a Sycorax až v roce 1998, další měsíce v roce 1999, 2001 a 2003.
Jeden z větších
měsíců, Miranda,
vypadá, jako by byl složen ze tří nebo čtyř obrovských kusů. Je možné,
že v dobách dávno minulých byl měsíc rozlomen impaktem jiného tělesa a později se opět spojil v jediné těleso. Rýhy a kaňony na povrchu dosahují
hloubky až 20 km, charakteristické jsou terasovité vrstvy a střídání geologicky
mladších a starších oblastí. Měsíc Titania
byl geologicky aktivní (rozsáhlé kaňony), Ariel
je nejjasnější z Uranových měsíců a má pravděpodobně nejmladší povrch.
Umbriel
a Oberon jsou
naopak tmavé a v minulosti byly málo geologicky aktivní. Měsíce ve vnějších
oblastech obíhají planetu retrográdně, možná jde o zachycené planetky.
Všechny Uranovy měsíce byly pojmenovány podle postav z děl
anglického dramatika Williama Shakespeara a anglického básníka,
satirika a překladatele Alexandra Popa.
Základní data o Uranu
Důležité objevy
hmotnost
8,7×1025 kg
průměr
51 300 km
hustota
1270 kg×m-3
povrchová teplota
– 220 °C
doba otočení kolem osy
17 h 14 min
sklon rotační osy
98°
doba oběhu kolem Slunce
84 let
průměrná vzdálenost od Slunce
2,86×109 km
magnetické pole na rovníku
23 μT
magnetický dipólový moment
0,4×1018 Tm3
vybočení dipólu ze středu
30 %
počet měsíců
27
1690
První zaznamenání Uranu; je považován za hvězdu
(John Flamsteed)
1781
Uran objeven jako planeta Williamem Herschelem
1787
William Herschell objevil měsíce Titania a Oberon
1851
William Lassel objevil Ariel a Umbriel
1948
Gerard Kuiper objevil Mirandu, poslední z velkých měsíců
1977
Objev Uranových prstenců při zákrytu jedné hvězdy
Uranem
1986
Průlet sondy Voyager
2, objev deseti drobných měsíců
1998
P. D. Nicholson objevil měsíce
Kaliban a Sycorax (jako objekty 22. maguitudy, Mt. Palomar)
1999
E. Thommes a kol. publikují model planetární migrace: Uran a Neptun vznikly
blíže ke Slunci a do současné polohy migrovaly
2000
E. Karschkov ukázal, že měsíce Cordelia a Ophelia
jsou pastýřské měsíce způsobující propletení prstenců