Venuše
Venuše, sousedící se Zemí, je zahalená v husté
atmosféře a dobře odráží sluneční svit. Proto a je proto snadné ji nalézt v některých
obdobích na obloze jako Večernici nebo Jitřenku. Díky neměnnosti počasí
se povrch planety téměř nezměnil ani za milióny let.
|
Charakteristika Venuše
Venuše
je druhou planetou od Slunce a její dráha leží nejblíže Země. Má obdobnou
velikost a hmotnost jako Země. Tím ale podobnost obou planet končí. Hustá oblaka obsahující
i kyselinu sírovou zabraňují přímému pozorování
povrchu. Díky skleníkovému efektu dosahuje teplota povrchu Venuše až 480 °C.
Venuše krouží kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108
milionů km s periodou 225 dní. Otočení kolem vlastní osy (ve směru
hodinových ručiček, proti oběhu, tzv. retrográdní rotace) trvá 243 pozemských
dnů. To znamená, že na Venuši Slunce vychází
a zapadá jen dvakrát za oblet Slunce.
Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta ve
vhodné poloze po Slunci
a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Někdy můžeme Venuši spatřit
na západní obloze jako první objekt noční oblohy po západu Slunce – proto jí lidé říkají Večernice.
O tři měsíce později je na východní obloze
stejná planeta viditelná jako poslední svítící objekt noci –
Jitřenka. |
Povrch této „sestry“ Země, zahalený v husté atmosféře, nám umožnily pozorovat
teprve kosmické sondy, které sestoupily až k jejímu povrchu. Kosmická sonda
Magellan,
vypuštěná na oběžnou dráhu Venuše, zmapovala radarem detaily povrchu a objevila obrovské krátery, způsobené dopadem meteoritů. Podmínky
na Venuši jsou z pohledu člověka dosti nepříznivé: 95krát
vyšší tlak než na Zemi, deště kyseliny sírové a teplota 480°C.
Tuto vysokou teplotu způsobuje skleníkový
efekt. Sluneční záření proniká hustou atmosférou
a ohřívá Venuši. Tepelné záření jejího povrchu však atmosféra s velkým
podílem CO2 nepropustí zpět do vesmíru. Ve vyšších vrstvách atmosféry
by mohly přežívat nízké formy organismů (bakterie). Na Venuši je mnoho sopek,
některé až 3 km vysoké a 500 km široké. Krátery, sopky a ztuhlé potoky
lávy se za miliony let téměř nezměnily – nejsou tam bouřky, změny teplot,
led ani jiné činitele, způsobující zvětrávání.
Venuše nemá magnetické pole,
ionizovaná atmosféra ale odklání sluneční vítr obdobně jako magnetosféra u
jiných planet. Hovoříme o existenci tzv. pseudomagnetosféře. |
Základní data o Venuši
|
Důležité objevy
|
hmotnost |
4,87×1024 kg |
průměr |
12 100 km |
hustota |
5250 kg m−3 |
povrchová teplota |
max. 480°C |
doba otočení kolem osy |
243 dní |
doba oběhu kolem Slunce |
224,7 pozem. dní |
průměrná vzdálenost od Slunce |
108×106 km |
počet měsíců |
0 |
atmosféra |
CO2 (96 %), N2 (3 %),
SO2, H2O, CO,
He, Ne, HCl, HF |
|
1610 |
Galileo pozoruje fáze Venuše |
1958 |
Rádiová měření teploty |
1962 |
Mariner 2 jako první sonda, prolétající kolem
Venuše, potvrzuje její vysokou teplotu |
1974 |
Mariner 10 pořizuje 4 000 snímků oblak |
1978 |
První podrobné mapy, pořízené sondou Pioneer |
1990 |
Sonda Magellan
zahajuje podrobné mapování |
2006 |
Sonda Messenger prolétá poprvé kolem Venuše. Druhý průlet nastal v roce
2007. |
|
Fotografie Venuše
|
 
 
Poslední dva snímky jsou velmi
podrobné snímky povrchu Venuše. Byly složeny z mnoha set radarových snímků
Venuše pořízených sodnou Magellan,
ale i ze snímků předchozích sond Mariner a některých Veněr. Veškeré snímky
byly počítačově zpracovány, projektovány na kulovou plochu a uměle převedeny
do viditelné oblasti spektra.
|
|