3D simulace Tunguského meteoru. V animacích vidíte výsledky numerických simulací Tunguské události (30. 6. 1908) prováděných v superpočítačovém středisku Sandia National Laboratories. Barvami je zobrazena rychlost. V obou případech je plocha oblasti 40 km na šířku a 20 km na výšku. Těleso vstoupilo do atmosféry pod úhlem 35°. V první simulaci má těleso energii 5 megatun TNT, výbuch započal ve výšce 12 km nad povrchem a těleso nedosáhlo povrchu. Od povrchu se odrazila tlaková vlna, která mohla způsobit pád stromů v oblasti. Tato simulace odpovídá situaci v Tungusce dne 30. 6. 1908. V druhé simulaci má těleso vstupní energii 15 megatun TNT, výbuch započne 18 km nad povrchem, těleso dopadne na povrch, horký vzduch by okolí proměnil v žhnoucí pec a veškerý porost by shořel. Tento scénář neodpovídá Tunguské události. (mpg, 5 MB) (mpg, 5 MB)

Meteorit Carancas. Meteorit dopadl v Peru v blízkosti městečka Carancas dne 15. září 2007 a vyhloubil kráter o průměru 14 metrů. Jde o jeden z nejlépe zdokumentovaných pádů meteoritů. Očití svědkové tvrdí, že v okolí místa dopadu byl cítit nepříjemný zápach. Brzo po pádu se vyrojily fámy, že pozorovatelé, kteří se ocitli v blízkosti kráteru, onemocněli záhadnou nemocí. Nic takového se ovšem nepotvrdilo. Na klipu vidíte okamžiky těsně po pádu meteoritu, kdy oblast zajistila policie a náhodní diváci sledují pozůstatek dopadu z povzdálí. (avi, 2 MB)

Kráter Chicxulub. V klipu je rekonstrukce vzniku 180 km velikého kráteru Chicxulub po dopadu desetikilometrového tělesa do oblasti Yucatánu před 65 miliony lety. Důsledkem dopadu tělesa bylo pravděpodobně vyhynutí velkých plazů na Zemi a nástup savců. Tato katastrofa zakončila druhohorní období křídy a uvedla geologické období třetihor. V závěru animace je patrná poloha zatopených kruhových děr, které byly objeveny na satelitních snímcích v devadesátých letech 20. století. Pozůstatkem dopadu je sedimentární vrstvička bohatá na iridium, kterou lze nalézt v mnoha lokalitách na Zemi. Nazývá se KT vrstva a byla objevena Walterem a Luisem Alvarezovými v roce 1980. Podle simulací českoamerického týmu vědců z roku 2007 šlo o těleso se stejným původem jako planetka Baptistina. Zdroj:  (gif, 8 MB)

Vznik kráteru. V této umělecké vizi vidíte docela realistickou představu vzniku kráteru na Měsíci. Při dopadu tělesa se uvolní energie, která zahřeje a částečně přetaví místo dopadu. Vzniká přibližně kruhový kráter s kráterovým valem. V některých případech může zpětným rázem látky vzniknout uvnitř centrální vrcholek. Odvržený materiál může také vytvořit radiální paprsky světlejšího materiálu mířící od kráteru. (avi, 700 kB).

Leonidy. Leonidy jsou meteorickým rojem, který je aktivní každý rok kolem 17. listopadu, kdy dráha Země protíná dráhu komety Tempel-Tuttle. Jde o tělesa, která vznikla postupným rozpadáním této mateřské komety. Vždy po 33 letech nastává období, kdy se celkem nenápadný roj může změnit na meteorický déšť, při kterém je viditelných i více než tisíc meteorů za hodinu. Meteorické deště patří k nejkrásnějším přírodním úkazům. Ten, který nastal v roce 1833, vlastně odstartoval vědecké zkoumání meteorů. K velkolepému divadlu došlo v roce 1966, kdy meteorický déšť dosáhl nevídané intenzity. V roce 1998 činil v hodinách nejvyšší aktivity počet meteorů asi 3700 kusů za hodinu. Prohlédněte si dva klipy bolidů (jasných meteorů) příslušících k tomuto roji. Na obou klipech je vidět postupně mizící stopa za bolidem. Oba klipy byly natočeny v noci z 16. na 17. listopadu 1998. Druhý klip je čtyřikrát zrychlený. (avi, 371 kB) (mpg, 270 kB)

Bolid Morávka. Dne 6. 5 2000 zazářil na Moravě mimořádně jasný meteor, tzv. bolid. V klipech vidíte dráhu bolidu natočenou  na video pohotovými kameramany. První klip pořídil Jiří Fabig v Jindřichovcě ve Slezku (zorné pole 8×11°), druhý Jiří Gurňák ve Velké Javorině (zorné pole 35×45°) v době, kdy se bolid již rozpadal. Na základě pozorování bolidu byla určena jeho trajektorie a pravděpodobné místo dopadu. Tam byly skutečně nalezeny tři úlomky tohoto meteoritu. Původní těleso mělo rozměr přibližně 1 metr a hmotnost asi 2 tuny. Na základě nálezu je zřejmé, že šlo o chondrit, neboli kamenný meteorit. Jde o jeden z několika na světě nalezených meteoritů na základě pozorování (2 ČR, 2 USA, 2 Kanada, 1 Německo). U nás byl v roce 1959 ještě nalezen slavný meteorit Příbram. (avi, 843 kB) (avi, 2 MB)

Bolid Tagish Lake. Jen málokdy se stane, že by byl nalezen bolid na základě výpočtu místa dopadu z pozorované stopy. Poprvé se to podařilo u meteoritu Příbram v roce 1959. Meteorit Tagish Lake z 18. 1. 2000 byl pátým takovým tělesem. Meteorit byl pozorován nad jižním Yukonem, průměr tělesa byl přibližně 5 m, hmotnost 200 tun, rázová vlna byla detekována od Aljašky po Britskou Kolumbii. Kouřová stopa trvala 2 hodiny. Jas od stopy byl jako ve dne. Zbytky meteoritu byly nalezeny na zamrzlém jezeře Tagish Lake v Kanadě, největší nalezený úlomek měl hmotnost 2,3 kg. V Klipu vidíte videozáznam kouřové stopy pořízený panem Rodem Wheelerem. (avi, 5 MB)

Pluto. K vytvoření této animace posloužila série portrétů ve vizuální a ultrafialové části spektra pořízených dalekohledem HST v roce 1994. Pluto je (možná největší) těleso Kuiperova pásu. Kuiperův pás se nachází za oběžnou drahou Neptunu a obdobných těles je zde větší množství. Nejde tedy o skutečnou planetu. Pluto má silně excetrickou dráhu se sklonem 17° k ekliptice. Na své pouti je doprovázen dalším, ještě menším tělesem, které nazýváme Cháron a dalšími dvěma měsíci, Nix a Hydrou. Pluto je dokonce menší než náš Měsíc.  (mpg, 614 kB)

Planetka Mathilde – průlet sondy Near. Planetka Mathilde byla objevena Johannem Palisou ve Vídni roku 1885. Jde o velmi neobvyklou planetku. Odráží jen 3 % dopadajícího světla (je černější než uhlí) a má mimořádně dlouhou rotační periodu, celých 415 hodin. Mathilde má průměr 52 km a je zapsána v katalogu planetek pod pořadovým číslem 253. Dne 27. 6. 1997 prolétla rychlostí 10 km/s kolem planetky ve vzdálenosti cca 1 000 km sonda NEAR . Při průletu pořídila sonda 500 snímků, ze kterých byla sestavena tato animace, a objevila na planetce velký impaktní kráter. Hlavním cílem sondy NEAR byla ovšem planetka Eros. (mpg, 226 kB)

Planetka Eros – přistání sondy NEAR. Planetka 433 Eros je pojmenována po řeckém bohu lásky. Jde o planetku typu S (kamennou), kterých je ve sluneční soustavě 17 %. Planetka byla objevena v roce 1898 Carlem Gustavem Wittem. Má rozměry 13×13×33 km a odrazivost 16 %. Kolem Slunce oběhne za 643 dní, rotační perioda je 5 hodin a 16 minut. Střední teplota na povrchu je 227 K. Hustota planetky je 2 400 kg/m³. Planetku úspěšně prozkoumala americká sonda NEAR, svojí misi zakončila přistáním na planetce.

Na první animaci je planetka EROS tak, jak ji viděla sonda NEAR dne 12. února 2000 při závěrečném přibližovacím manévru před navedením na oběžnou dráhu kolem planetky. Klip je složen z 780 snímků. Fotografie byly pořizovány každých 26 sekund, takže se podařilo pokrýt celou jednu otočku planetky.

Druhá animace byla pořízena ve dnech 3. až 4. prosince 2000 z výšky 200 kilometrů nad planetkou. Snímky jsou fotografovány kamerou MSI (Multi Spectral Imager) a ukazují členitý terén planetky posetý mnoha drobnými krátery menšími jak 1 kilometr.

Třetí animace ukazuje celý manévr tvrdého přistání sondy, nejde však samozřejmě o skutečné záběry. Díky malé gravitaci nebyla sonda poškozena a komunikovala i po přistání. Sonda NEAR (Near Earth Asteroid Randevous) startovala 17. 2. 1996 pomocí nosné rakety Delta 2, měla hmotnost 805 kg včetně paliva. V roce 2000 byla přejmenopvána na Shoemaker NEAR podle Geneho Shoemakera (1928-1997), vynikajícím astrogeologovi.

Na poslední animaci je 69 snímků pořízených při přistání na planetku dne 12. února 2001. Můžete tak vidět postupné přibližování k povrchu. Poslední snímek z výšky 128 metrů již nebyl dokončen. Datum přistání bylo úmyslně zvoleno na den zamilovaných, den svatého Valentina.

(mpg, 4 MB) (mpg, 3 MB) (mpg, 11 MB) (avi, 3 MB)

Planetka Toutatis (PHA 4179). Tato planetka patří do skupiny tzv. potenciálně nebezpečných planetek. Na své pouti sluneční soustavou se tato obří protáhlá brambora (4,6×2,4×1,9 km). Přibližuje každé 4 roky do těsné blízkosti Země. V roce 2000 prolétla jen 29-krát dále než je dráha Měsíce a v roce 2004 dokonce jen 4-krát dále. V klipu uvidíte zdánlivě nepravidelnou rotaci, planetka totiž rotuje současně kolem dvou os, kolem jedné s periodou 5,4 dne a kolem druhé s periodou 7,3 dne. Animace je vytvořena z radarových měření pořízených v Arecibu a v Goldstone. Obraz se generuje počítačem z časové prodlevy odraženého signálu a z dopplerovsky posunuté frekvence. (mpg, 281 kB)

Halleyova kometa. Na klipu vidíte záběry slavné Halleyovy komety při přibližování sondy Giotto. Sonda Giotto je sondou Evropské kosmické agentury, která se ke kometě přiblížila v roce 1986 na vzdálenost pouhých 596 km. Dobře patrné je nepravidelné jádro komety, jehož delší rozměr je 16 km. Sonda byla pojmenována podle italského malíře Giotta di Bondone, který Halleyovu kometu nakreslil na jedné ze svých fresek. (mpg, 1 MB)

ESA, 1986

Kometa Tempel 1 – Deep Impact. Na klipu vidíte animaci manévru sondy Deep Impact, při kterém byla část sondy (dopadový modul) odhozena na kometu Tempel 1. Analýza fotografií vyvrženého materiálu by měla odpovědět na některé otázky týkající se vzniku sluneční soustavy. Sonda startovala 12. 1. 2005, ke kometě dolétla za půl roku, 4. 7. 2005. Třicet hodin před dopadem byla provedena korekce dráhy sondy, 24 hodin před dopadem se od sondy odpoutal dopadový modul. Pouhých 14 minut po dopadu se vlastní sonda nejvíce přiblížila ke kometě a sledovala látku vyvrženou z jádra komety. Na druhém klipu vidíte skutečné záběry jádra komety z dopadového modulu (impaktoru) pořízené zaměřovacím senzorem těsně před dopadem. (avi, 8 MB) (avi, 1 MB)

Kometa Hale-Bopp – rotace jádra. Kometa Hale-Bopp byla objevena v roce 1995 nezávisle dvě astronomy – Alanem Halem a Thomasem Boppem. Velikost jádra komety se odhaduje na 30 až 40 km, průměrná kometa má jádro veliké jen 10 km. Nejblíže jke Slunci byla kometa v roce 1997. Jde o dlouhoperiodickou kometu s periodou 4 200 let.

První animace je vytvořena z šesti snímků pořízených 12.5" dalekohledem typu Ritchey pomocí CCD matice D. Wallisem a R. W. Provinem v období 24. 6 až 30. 6. 1997. Zcela zjevná je rotace jádra. Na druhé animaci je vytvořena počítačová simulace jádra této komety na základě snímků jádra pořízených z HST. Astronomům se podařilo zachytit výron plynu a prachu, při kterém se množství uvolňovaného prachu zvýšilo v průběhu jediné hodiny osmkrát. (gif, 187 kB) (mpg, 2 MB)

HST, 1997

Kometa Hyakutake.  Kometu objevil japonský amatérský astronom Yuji Hyakutake 30. 1. 1996. Kometa byla pozorovatelná od března do května pouhým okem a stala se nejjasnější kometou roku 1996. Profesionální přístroje zaznamenaly ohon dlouhý 100° a několik drobných fragmentů, které se oddělily od jádra. Na animaci vidíte průlet komety v blízkosti Slunce zaznamenaný sondou SOHO. Kometa prolétla ve vzdálenosti 0. 1 AU od Slunce. (mpg, 527 kB)