STŘÍPKY

Doprava

Doprava v Paraguaji snad má jakás takás pravidla. Trvalo mně ale dost dlouho než jsem vůbec zjistil, zda se v této krásné zemi jezdí napravo nebo nalevo. Chodci nemají přednost nikde a nikdy, u automobilů je to otázka diskuze, mrštnosti a velikosti vozu.

Lapacho

Všude kvetou stromy, které se jmenují lapacho. Většinou jsou růžové, ale mohou být i žluté a bílé. Na tyto stromy je místní obyvatelstvo nějak zatížené, každý nás na ně upozorňuje. Vypadá to skoro jako nějaká úchylka.

Asuncion

Přesto, že je přes den vedro, chodí místní v dlouhých kalhotách. V kraťasech se tu vyskytují jen cizinci. A těch je tu poskrovnu. Ve městě neexistuje síť poštovních schránek. Pohledy se tu dají koupit, ale poslat je musíte z pošty. O cenách se dá u pouličních prodejců celkem úspěšně smlouvat. Jakub usmlouval vodotěsné titanové hodinky za 5 dolarů a dvě piva. Při prvním vykoupání zjistil další přednost svých nových hodinek. Mají v sobě i vodováhu. Možná i vodotrysk.

Obyvatelstvo

Paraguay je velmi málo lidnatá země. Nejvíce obyvatel žije v hlavním městě - Asuncionu, přes 600 000. Nejméně na planině Chaco, která je třikrát větší než naše republika. Obyvatelstvo hovoří převážně Španělsky nebo domorodými jazyky. Anglicky neumí nikdo. Nejtypičtějším zvířetem je kráva. Těch je tu více než obyvatel a slouží zejména k jídlu. Na jednoho obyvatele připadá v Chaco 20 krav, v celé zemi dvě krávy. Oblíbeným jídlem jsou tu krvavé steaky. Pro některé obyvatele je to asi jídlo jediné. Maso, maso, maso. V obchodech je maso mimořádně levné, za kilo kravího masa zaplatíte méně než za čtyři toaleťáky.

Ceny

Za dolar dostanete v Paraguaji dvě piva nebo domorodec jídlo na celý den. Děvku zde se vším všady pořídíte také za dolar. Ale upozorňovali nás, že bychom mohli dopadnout tak jako hvězdář, který se dívá na oblohu a zůstane bez dalekohledu.

Železnice

V celé Paraguaji nefunguje vůbec železniční doprava. Kdysi dávno tu ale bývala. Dnes jsou koleje zalité asfaltem. Na nádraží je muzeum, ve kterém si můžete prohlédnout parní lokomotivu, která se jako první proháněla po Jižní Americe a prezidentský vlak z období počátku železnice.

Války

Klíčovými okamžiky v životě země bylo vyhlášení nezávislosti v roce 1811 následované dvěma krutými diktaturami a dvě krvavé války. První, předem prohraná válka, byla vedena Francisco Lopezem proti třem okolním zemím v letech 1865-1870. Po válce zůstali v zemi převážně ženy a děti (na 1 muže 25 žen). Zásadní nedostatek mužů zachránili Španělé. Druhá byla válka o Chaco v letech 1932-1935, kterou Paraguay po těžkých ztrátách vyhrála a získala tři čtvrtiny území, o které se bojovalo.

Chaco

Z jedné strany je Asuncion ohraničen řekou Rio Paraguay. Za ní už je jen nedozírná a téměř neobydlená planina Chaco. Hektar půdy tam lze pořídit za pouhé tři dolary. Místní indiáni prý mývali zajímavý zvyk: uloveného bělocha nezabili, ale nabídli mu své ženy a řádně si ho vykrmili. V okamžiku, kdy se narodilo první dítě a genetický proces byl dokonán, ho upekli a snědli. Také zajímavý a účinný způsob vývoje, že?

Telefony

Všude v Asuncionu jsou telefonní místnosti s babkou a několika budkami. Celkem bez problémů se dá zavolat kamkoli a na displeji se objevuje provolaný obnos, který se po hovoru babce zaplatí. Mě stál hovor na blokování ukradené kreditky 12 000 Guaraní (60 Kč).

Hranice

Hranice mezi Paraguají a Brazílií byla zcela volná a nehlídaná. Mezi Paraguají a Argentinou bylo celkem běžné odbavení typické pro jižní země, které nepřesáhlo hodinu. Ovšem hranice mezi Argentinou a Chile v Andách stojí za to. Mezi argentinskou a chilskou budkou je asi 100 km pouště. Na argentinské straně mají celníci lamu, která vleze do každého autobusu. A na Chilské straně mají panickou hrůzu z chorob z druhé strany And. Vystříkají autobus, jeho kola, vaše boty se musí vyráchat v chemické rohožce, nesmíte převážet potraviny a prohlídka je opravdu důkladná. Karlovi dokonce foukli do flétny.

Výměna peněz v Antofagastě

V chilské Antofagastě jsme měli smůlu. Byl státní svátek a všechny banky zavřené. V největším hotelu nám vyměnili omezené množství peněz, protože víc neměli. Pak to ale přišlo: taxikář nám poradil, že peníze vyměníme v cukrárně. A opravdu: uprostřed cukrárny se spoustou dobrot byla prosklená budka, kde babka normálně měnila prachy v jakémkoli množství.

Dopravní značky

Na dopravních značkách byly běžně lamy. Nalezli jsme ale i značku s ohnutým kaktusem. Pravděpodobně znamenala Pozor vítr.

Stopování

Stopování jsme zkoušeli jen v Chile. Podle průvodce Lonely Planet by to mělo být bez problémů, ale nám se moc nedařilo. Běžné bylo pěti i šestihodinové čekání a to už není stop, ale pěkná otrava. Navíc jsme se na silnici spálili. Na posledním stopu jsme po pěti hodinách stopli chlápka, který vzal Karla na korbu, kde trpěl další čtyři hodiny zimou. Takže celkový výsledek: stopování v Chile je mimořádné utrpení a nikomu bych ho nedoporučil.